V roce 1832 se Maximiano Errazuriz narodil v Santiago de Chile do jedné z nejvýznamnějších chilských rodin, jejíchž  kořeny se v této latinskoamerické zemi datují od roku 1735, od příjezdu Španěla Francisca Errazurize do Chile. Později členové této rodiny hráli významnou roli v ekonomickém, kulturním a politickém životě chilanů. Členové této rodiny dali Chile 4 prezidenty, dva arcibiskupy a několik diplomatů, spisovatelů a průmyslníků. Ti všichni pomáhali budovat zemi a byli plně oddání rozvoji Chile a její prestiži.

Maximiano Errazuriz studoval v Santiagu a později se usadil ve Valparaisu, které již v té době patřilo k největším přístavům nejen v Chile ale i v celé latinské Americe. Zde také potkal svou budoucí ženu, Amalii Urmeneta, dceru José Tomás Urmeneta, který byl nejbohatším mužem. Svatba proběhla v roce 1855, kdy Amalio bylo 18 a Maximianovi 22.

Brzo po svatbě začal Maximiano spolupracovat se svým tchánem a vytvořil společnost produkující měď. Ta je jedním z nejdůležitějších přírodních zdrojů Chile. Brzy jejich společnost ovládala třetinu světové produkce mědi. Za další rok (v roce 1856) založil společnost „Compańía de Gas de Santiago“, která měla na starost zavedení pouličního osvětlení hlavním městě Chile, v Santiagu.

Po několika letech se manželé přestěhovali do Guayacánu na severu země, kde se Maximiano přímo podílel na řízení těžební společnosti. Přesun do Guayacánu však měl i tragický dopad. Během čtvrtého těhotenství, byla Amalie zdravotními problémy donucena k návratu do Santiaga. Po porodu se již nikdy plně neuzdravila a zemřela v roce 1861, v pouhých 24 letech.

Po smrti manželky se Maximiano Errazuriz vrátil zpět do Valparaisa aby mohl být nablízku svým dětem a zároveň se starat o běh firmy. Aby překonal tragický zvrat ve svém životě, byl svými příbuznými odeslán na roční poznávací cestu do Evropy, kde se věnoval svým dřívějším zájmům – historii a umění.

Důkazem zájmu Maximiána o veřejné dění v Chile je  fakt, že již v 25 letech se poprvé stal členem komory zástupců (komora chilského parlamentu). Následně byl ještě 2x zvolen a posléze 9 let vykonával senátorskou funkci. Byl aktivní i v diplomatických misích ve Spojených státech a Velké Británii. Jedním z případů, které ukazují jeho oddanost Chile, je fakt, že v případě finanční krize chilského státu půjčil státní pokladně své soukromé peníze.

 V roce 1870 následoval příkladu svého tchána a vysadil vinice v oblasti Panquehue v Aconcagu Valley. Narozdíl od jiných členů jeho rodiny, kteří zakládali vinice v okolí hlavního města, Maximiáno věřil svému průzkumnickému instinktu a vysazoval vinice v odlehlých oblastech. Od počátku razil heslo: Z nejlepší země, nejlepší víno.

Jeho kvalitně řízené a udržované vinice byly dávány za vzor špičkových vinařských technik. Zároveň byly určitým důkazem, že Maximiano je podnikatelem, který se dokáže uplatnit i v jiných než těžebních a průmyslových oborech. Vysadil celkem 300 hektarů, později jeho syn Rafael zvýšil rozlohu až na 700 hektarů, což v dle tehdejších údajů bylo největší světové vinařství držené jedním majitelem.

Po smrti svého tchána v roce 1878 začal Maximiano postupně předávat své obchodní a společenské aktivity svým dětem. V roce 1883 se definitivně usadil na svém vinařství v Panquehue, kde se věnoval charitativní činnosti, budování příbytků pro své dělníky, zakládání škol a kostelů. Zároveň velkou část své umělecké sbírky daroval charitativním institucím.